Rubrika: Cestování

V listopadu 2022 jsme (tentokrát sami) vyrazili autem do kolumbijské kávové oblasti. Teď jsem si uvědomil, že jsme neevidovali, kolik jsme najeli. Rychlým klikáním na mapě to vychází na okruh necelých 900 km. Jeli jsme přes město Honda (hezké centrum, dobrý oběd), dvě noci jsme spali na neuvěřitelně příjemné kávové farmě Hacienda Venecia u města Manizales, pokračovali jsme přes hnusné město Pereira a malebnou ale přelidněnou vesničku Filandia do malebného městečka Salento. Tam jsme spali tři noci a podnikli prima výlety do Valle de Cocora (palmy, kolibříci, déšť) a do termálů Santa Rosa de Cabal (s vodopádem jak z pohádky). Cestou zpět do Bogoty jsme se ještě stavili u nepěkného města Armenia v pěkné botanické zahradě. Celkově čupr výprava. A asi můj nejkratší popis jakékoli cesty. Ale zase kdybych se rozepisoval, tak bych to možná nedopsal a nic by tady nebylo. Navíc o co kratší je text, o to více (jakože opravdu hodně) je fotek.

Google album stačí otevřít kliknutím sem.

Je to skoro zázrak, nemožné se stává skutkem, ale blog zatím nezůstane u jediného substantivního příspěvku. Cílem je se někdy dostat do stavu, kdy budou příspěvky přibývat chronologicky správně, prostě když něco zajímavého zažijeme, tak to sem dáme, a pak zase něco dalšího. Zatím to ale bude v tak trochu náhodném pořadí výběr toho, co jsme zažili za poslední měsíce.

V sobotu 26. února jsme se vydali do solné katedrály v městečku Zipaquirá, cca 40 km na sever od Bogoty. Chtěli jsme vyjet ráno, což se nám nějak nepodařilo, takže jsme vyrazili po poledni a jeli jsme tam dvě hodiny, protože tou dobou celá Bogota vyráží na sobotní obědy do restaurací na kraji města a doprava je k zešílení ještě o něco více než normálně. Tak jsme to holt brali jako další zážitek navíc a součást folklóru.

Katedrála se nachází v prostorách bývalého solného dolu. V něm horníci prapůvodně ve třicátých letech dvacátého století vybudovali malou svatyni, v níž se denně modlili, v padesátých letech pak byla vytvořena tzv. stará katedrála a v devadesátých letech nová.

Jde o rozsáhlý komplex s nejnižším bodem 180 metrů pod zemí. Samotná katedrála má tři lodě a několik bočních kaplí, než k nim ale člověk dojde, prochází působivě zpracovanou křížovou cestou, kde každé zastavení obsahuje prakticky pouze kamenný kříž a kamenná klečítka k modlení, ale žádna figurativní zobrazení, to je na fantazii poutníka. Součástí některých zastavení je průhled do 80 m dlouhých štol, které jsou různobarevně nasvíceny a je to, nutno uznat, velmi působivé.

Celé je to tedy dost turistické, protože kromě křížové cesty, katedrály a kaplí je pod zemí několik kaváren, obchůdky, kino, 3D kino s dinosaury (proč?), muzeum Tutanchamon (proč?) nebo třeba spa. Ale i tak to rozhodně stojí za vidění, to zase ne že ne. Něco málo dokumentace je ve fotogalerii, i když rozměry podzemních prostor tam moc nemají šanci vyniknout…

Silnou motivací k tomu, abychom blog konečně spustili, byla únorová dovolená. Z ní máme spoustu fotek, což sice problémy s fotogalerií ještě násobí, ale pokud nepublikujeme tohle, tak už vážně hrozí, že nepublikujeme nikdy nic. Což by se samozřejmě taky nic galakticky katastrofického nestalo, ale škoda by to třeba trochu byla.

Takže alespoň ve stručnosti. Začátkem února jsme se vydali na první delší dovolenou. Předtím jsme v prosinci byli na krátké dovolené v Cartageně a na přilehlých ostrovech, z čehož třeba taky někdy bude příspěvek (takže minimálně v počátcích blog rozhodně nebude chronologicky odpovídající), ale teď bereme jako nejdůležitější příspěvek tu zatím poslední cestu.

Ještě než jsme do Kolumbie přijeli, věděli jsme, že někdy budeme chtít absolvovat trek do Ciudad Perdida, tedy Ztraceného města (nějaké základní informace o něm jsou i na Wikipedii, byť např. samotná cesta je tam popsána o něco strastiplněji, než je v současnosti realitou). A abychom to neustále neodkládali (jako třeba ten blog, že), vydali jsme se tam, jakmile to šlo.

Nejprve jsme strávili dvě noci v pobřežním městě Santa Marta, kde toho popravdě zas až tak moc k vidění není, pak jsme se vydali na samotný trek, což jsou čtyři dny pochodu rozmanitým a vesměs dost náročným terénem (lze pouze s agenturou a oficiálním průvodcem), a nakonec jsme strávili ještě tři noci v hotelu u vesnice Palomino, abychom řádně zregenerovali.

Kdyby se někdo na cestu chystal a chtěl tipy na konkrétní ubytování (v Santa Martě hotel La Solera del Pozo, v Palominu pak One Sanctuary), agenturu (Magic Tour) nebo průvodce (Jesús byl boží) nad rámec tohoto prostého výčtu, ať se nám ozve :-)

Z celé dovolené máme fotogalerii, u části fotek jsou popisky, takže se nebudu dlouze rozepisovat tady v textu. Důležité: fotek je hodně a galerie se neumí načíst celá najednou, takže než začnete prohlížet, klikněte prosím na jejím konci na „Načíst další“. Tím se načte zbytek fotek a můžete se vrátit na začátek, kliknout na první fotku a začít prohlížet.

Načíst další