Zipaquirá

Je to skoro zázrak, nemožné se stává skutkem, ale blog zatím nezůstane u jediného substantivního příspěvku. Cílem je se někdy dostat do stavu, kdy budou příspěvky přibývat chronologicky správně, prostě když něco zajímavého zažijeme, tak to sem dáme, a pak zase něco dalšího. Zatím to ale bude v tak trochu náhodném pořadí výběr toho, co jsme zažili za poslední měsíce.

V sobotu 26. února jsme se vydali do solné katedrály v městečku Zipaquirá, cca 40 km na sever od Bogoty. Chtěli jsme vyjet ráno, což se nám nějak nepodařilo, takže jsme vyrazili po poledni a jeli jsme tam dvě hodiny, protože tou dobou celá Bogota vyráží na sobotní obědy do restaurací na kraji města a doprava je k zešílení ještě o něco více než normálně. Tak jsme to holt brali jako další zážitek navíc a součást folklóru.

Katedrála se nachází v prostorách bývalého solného dolu. V něm horníci prapůvodně ve třicátých letech dvacátého století vybudovali malou svatyni, v níž se denně modlili, v padesátých letech pak byla vytvořena tzv. stará katedrála a v devadesátých letech nová.

Jde o rozsáhlý komplex s nejnižším bodem 180 metrů pod zemí. Samotná katedrála má tři lodě a několik bočních kaplí, než k nim ale člověk dojde, prochází působivě zpracovanou křížovou cestou, kde každé zastavení obsahuje prakticky pouze kamenný kříž a kamenná klečítka k modlení, ale žádna figurativní zobrazení, to je na fantazii poutníka. Součástí některých zastavení je průhled do 80 m dlouhých štol, které jsou různobarevně nasvíceny a je to, nutno uznat, velmi působivé.

Celé je to tedy dost turistické, protože kromě křížové cesty, katedrály a kaplí je pod zemí několik kaváren, obchůdky, kino, 3D kino s dinosaury (proč?), muzeum Tutanchamon (proč?) nebo třeba spa. Ale i tak to rozhodně stojí za vidění, to zase ne že ne. Něco málo dokumentace je ve fotogalerii, i když rozměry podzemních prostor tam moc nemají šanci vyniknout…